A tak se vám po strašně dlouhé době zase hlásím, tentokrát již s maskou vytíženého, věčně na*raného studenta. Jak já zavidím letošním maturantům, že jim to tímhle školním rokem končí. Jo, šla bych z fleku tenhle rok maturovat i s vidinou haldy učení (kterou mám tak jako tak, takže ono je to fuk) a stresů (které mám taky furt).

Hned na začátku se musím zeptat, může mi nějaká hodná dušička

Sbohem veškerému školnímu stresu, nehodlám si na tu boudu vzpomenout až do 31. srpna. Ne že bych měla až takový odpor ke škole, ale můj mozek už skutečně hlásí stop stav soukání nových (ne)vědomostí do hlavy. Mám ale radost, protože konečně zase zažiju ten blažený pocit z vyznamenání. Ani jsem nedoufala, že se mi to na gymplu podaří, ale ono fakt jo. Chemikářka se bůhví proč slitovala a nedala mi trojku. Měla jsem průměr 2,5, a když jsem si plánovala přezkoušení, tak nám vpálila do tváře, že dostaneme horší známky všichni. Asi na to zapomněla, nebo byla na transplantaci srdce, kdoví? Sejde se mi tedy -jen- pět dvojek (matika, chemie, zemák, děják, fyzika aneb to, co mě fakt nebere).

Ani nevíte, jak dychtivě odškrtávám dny do konce školního roku. Jsem mrtvá už teď a nejhorší je, že můj mozek přešel automaticky začátkem června do prázdninového módu, tudíž funguje stylem "přemýšlím jen nad tím nejnutnějším a to ještě jen občas". Minulý a tento týden je na palici. Stačila

Jistě je o mně známo, že jsem z velké milovnice psů překotvila také na velkou milovnici koček. Dvě kočky v domácnosti vás vyloženě donutí mít rád kočky. Mamka je na tom podobně a tak není divu, že jsme "úchylné" na vše kočičí. Tím pádem jsme nemohly vynechat naší návštěvu v jedné z

Nesnáším náš školní systém. Nesnáším kecy "všechno, co se ve škole naučíš, ti pak k něčemu bude". Je to kravina a ten, kdo to říká, tak pravděpodobně zažil dobu, kdy se chodilo do školy 2x týdně a všichni byli rádi, že se naučili trojčlenku a pravopis...

Nesnáším

A tak nastal den D, nebo spíše G, den splněných přání a snů, den koncertu Gerarda Waye v pražském Lucerna music baru. Na magický datum 28.1. 2015 jsem se těšila jako malá holka. Z úterý na středu jsem sice spala tvrdě, nicméně neobešlo se to bez snu o nadcházejícím koncertu, který byl sice poněkud

Tak to máme za sebou. Alespoň ti, co jsou ještě základní školou povinní a ti, co jsou na sš mučení. První polovina školního roku pryč a já se ptám, jak to sakra uteklo. Však už jsme si museli vybrat i semináře! A já ještě nedávno seděla plna očekávání v lavici, jako prvák zelenáč. Popravdě jsem nad semináři nemusela moc přemýšlet. Sice se otevřelo dost zajímavých (jako digitální fotografie a já

Vánoční nálada u nás letos (stejně jako předešlé Vánoce) moc nevládne, tak jsme se včera rozhodli s mamkou a bráchou, že si jí zkusíme navodit ve vánoční Praze. Neodradil nás ani fakt, že jsou všude hory lidí. Ještě před obědem jsme nasedli na autobus a vydali se směr Zličín. Metrem jsme pokračovali do centra Prahy a naše kroky nejdříve směřovaly do veganské/indické jídelny. Paradoxně metr před

a pisatelům a pisatelkám, introvertům i extrovertům, melancholikům i cholerikům a... však vy víte.

Vše nejlepší do nového roku a veselé Vánoce! Snad máte daleko větší a lepší vánoční náladu, než já :-).

Přeji Vám všem pohodové svátky strávené s rodinou a dobrými lidmi a samozřejmě s dobrým jídlem a náladou.

Workoholici - sedněte si a udělejte si kávu či čaj, však tenhle čas je jen jednou v roce! Odložte pracovní telefon či hadr na podlahu. Vezměte si misku cukroví a dívejte se na Popelku.

Lenoši - vám budiž nyní odpuštěno sladké lenošení, však od toho Vánoce jsou!

Pesimisté - usmějte se na své blízké a přestaňte hudrovat, že stejně v televizi nebude žádná nová pohádka. Ona se přeci jen nějaká najde.

Optimisté - vy zůstaňte stejně optimističtí :-).

Melancholici - vylezte ze svých brlohů a skrýší, pro jednou je čas hodit za hlavu časté kabonění.

Cholerici - přestaňte rozrušeně nadávat, že se stromeček nevejde do stojánku, vždycky se tam nějak vejde...

Flegmatici - zůstaňte stejní, jen si prosím víc připouštějte, že jsou Vánoce a dejte toto uvědomění ostatním více najevo :-).

To bylo tak..

Vyfasovala jsem jako dárek pět stovek (což se moc často nestává) a řekla jsem si, že je nebudu úzkostlivě šetřit, ale že je prostě pojedu bouchnout. Každý si občas musí udělat radost nějakou hmotnou věcičkou. Já jela do Prahy se svými "pěti kily" a vizí, že seženu nějaký rolák. Zima přichází a ráno je čím dál větší kosa. Ve skříni jsem s politováním našla sotva tři