Předvánoční výlet do Prahy (+fotky)

Vánoční nálada u nás letos (stejně jako předešlé Vánoce) moc nevládne, tak jsme se včera rozhodli s mamkou a bráchou, že si jí zkusíme navodit ve vánoční Praze. Neodradil nás ani fakt, že jsou všude hory lidí. Ještě před obědem jsme nasedli na autobus a vydali se směr Zličín. Metrem jsme pokračovali do centra Prahy a naše kroky nejdříve směřovaly do veganské/indické jídelny. Paradoxně metr před ní byla zabijačka kaprů (fail...). Každopádně jsem se zase po dlouhé době úžasně najedla a opět litovala, že takhle asi nesvedu vařit nikdy.

Druhá zastávka byly trhy na Míráku. Nic velkého, ale příjemná atmosféra. To na Václaváku to bylo značně horší. Trhy sice byly větší, nicméně člověk, co si nese v kelímku svařák, to měl vcelku těžké, když se proplétal mezi davy lidí. Čekala jsem, kdy do mě někdo drcne a já budu mít úžasnou rudou mapu na bundě. Štěstí při mě ale stálo, takže se žádná katastrofa neudála.

Minulý rok jsem na Václaváku poznala jednoho zajímavého pána, který měl dvě potkaní slečny, se kterými vystupoval. Samozřejmě jsem se u něj zastavila a potkanice obdivovala. Majitel potkaních slečen, pán už v letech a téměř bez zubů, mi vyprávěl o tom, že toho doma sice moc nemá, ale jeho potkani mají vždy komfort. Už ani nevím, jak se to stalo, že se rozhovor stočil směrem "moje budoucnost". Pán se mi díval do očí, chvíli na ruce, kde jsem měla jeho potkanice a po chvíli z něj vypadlo, že ze mě sálá láska ke zvířatům a že v budoucnosti s nimi jistě budu mít co do činění. A abych nebyla hloupá a vybrala si práci právě s nimi. Musela jsem se tomu smát, ale teď pro mě má tahle "předpověď" mnohem větší význam :-). Ale proč o tom mluvím - tohoto pána jsem už bohužel neviděla. Letos byl na jeho místě jiný muž, tentokrát s holubicemi.

Jakoby se ztratila má nesmělost, zamířila jsem k němu s foťákem.

"Můžu si je vyfotit?" ptám se a přistupuji k holubičkám.

"Ale jó, jasné, to bude supér, ale pojďte k tomu stromku, ať je to pěkné!" majitel holubiček mě strká blíže k vánočnímu stromku, ani nestačím sledovat, co se děje, však jsem si chtěla vyfotit jen ty holubičky!

"Já vám tohle s dovolením rozepnu, ono to by to na té fotce nebylo hezké..." rozepíná mi límec u bundy a to už mám na rukách holubice, na hlavě napařenou santovskou čepici a za sebou onoho podivného muže, který si vzal klaunský nos. Lidé kolem nás obdařují úsměvy a mamka je mrtvá smíchy...a já nevím, co se vlastně děje. Nicméně setkání to bylo příjemné :-).

Poslední zastávkou byl Staromák, jak jinak! Čekali jsme víc lidí, ale asi to bylo tím, že byl všední den. Nějak se nám podařilo procpat se přes trhy, nacpat se bramborovými spirálami, trdlem a oplatkami.

Vraceli jsme se až později odpoledne. Od babičky jsme vlekli vánoční stromek a večer jsme doma ještě narychlo zdobili perníčky, dělali salát a nasazovali strom do stojanu. Ovšem, vánoční nálada stále nepřišla... kdoví, možná je to tím, že venku je téměř jarní počasí :-/.