Proč jsem o pár stovek chudší

To bylo tak..

Vyfasovala jsem jako dárek pět stovek (což se moc často nestává) a řekla jsem si, že je nebudu úzkostlivě šetřit, ale že je prostě pojedu bouchnout. Každý si občas musí udělat radost nějakou hmotnou věcičkou. Já jela do Prahy se svými "pěti kily" a vizí, že seženu nějaký rolák. Zima přichází a ráno je čím dál větší kosa. Ve skříni jsem s politováním našla sotva tři trička s dlouhým rukávem, rolák žádný, protože ten poslední už je mi malý (nehledě na to, že má díry záhadně v podpaží). Ve škole je zima jako v márnici, často je topení úplně ledové (vrtá mi hlavou, k čemu jsou potom ty čtyři stovky, kterými všichni přispíváme na chod školy... jen aby si z toho ředitel nekupoval doutníky a bonbóny...) a já se celou hodinu klepu, ačkoli si do školy nosím svetr.

Tak tedy rolák, nějaký normální, obyčejný, pokud možno neutrální barvy. Přehrávala jsem si v hlavě cestou do Prahy. Po návštěvě x obchodů mě ta "shoppingová horečka" rychle přešla. Nikde se mi nic nelíbilo a hlavně, NIKDE nebyl OBYČEJNÝ rolák. Je hrůza se mnou nakupovat oblečení, protože po hodině neúspěšného hledání čehosi, co by se dalo alespoň zvážit jako vhodný kus ke koupení, začnu nadávat, že nesnáším nakupování a že se na to můžu vykašlat. Tohle je moc drahé, v tomhle vypadám jak idiot, jak tohle vůbec můžou prodávat, vždyť bych v tom vypadala jak cukrová vata!

Jako při každém nakupování jsem začala šířit teorie, že pro lidi, jako jsem já, by měly být speciální obchody a že si začnu oblečení navrhovat a šít sama (haha...). Pro zklidnění mé nasupěnosti jsem vlezla do svého ráje - knihkupectví. Jako každý postcrosser jsem zabrousila ke stojanu s pohledy, kde jsem svedla vnitřní boj se sebou samotnou.

Mé vnitřní já 1: "Hele na ty krásné dlouhé pohledy!! Za ty by ti na postcrossingu utrhaly ruce!" 

Mé vnitřní já 2 : "No ale podívej na tu cenu, to za to nestojí, navíc teď posíláš málo..."

Mé vnitřní já 1: "Ale tohle by tě donutilo posílat, kde jinde seženeš tak krásné pohledy?"

Mé vnitřní já 2 : "Prosím tě, vzpomeň si na tu obrovskou krabici s nepopsanými pohledy ve skříni, však to máš zásobu na 10 let dopředu."

Mé vnitřní já 1: "Ale takhle hezké tam nemáš!"

Takhle jsem si "povídala" asi 10 minut. Nakonec vyhrálo vnitřní já 2, od stojanu jsem odešla s tím, že mám opravdu pohledů hodně a nepotřebuji přikupovat další.

Zamířila jsem do části knihkupectví, která byla zaměřená na přírodu a zvířata. Sháněla jsem něco o etologii, ale bohužel jsem nenarazila na nic, co by bylo podle mých představ. Knížky zabývající se psí či koňskou duší jsou sice fajn, ale já chtěla něco o všech zvířatech, něco trochu víc odbornějšího. Našla jsem jen velké zvířecí atlasy.

V zoufalosti jsem přešla k dlouhému a vysokému regálu v části "zdraví, medicína". Jsem zastánce názoru, že bychom každý na poličce měli mít alespoň jednu chytrou knížku z oboru psychologie. Brousila jsem očima po knížkách zabývající se právě psychologií člověka. A náhle jsem nevěděla, kterou bych si raději odnesla domů. Miluji srozumitelně podaná fakta, která si spojím se situacemi z reálného života. A takových knížek se "srozumitelnou psychologií" tam bylo spousta. Nevím proč, ale strašně mě to baví. Neodolala jsem a domů si odnesla hned dvě.

Knížku Najděte si svého marťana jsem začala číst včera. Musím říct, že jsem z ní nadšená a autor je mi svými názory dost sympatický. Není stránka, abych na tváři neměla široký úsměv :). Až jí přečtu, nejspíš se tu objeví krátká recenze.

No a to poslední, co přispělo k utracení pětikilča, byl akvamarínový přívěsek, který dovršil mou akvamarínovou sbírku náramek/samotný kamínek/něco na krk. Ke kamenům tíhnu tak nějak od mala, akorát dříve jsem sbírala ty ze země, teď jsou to kameny drahé :). Akvamarín je krásný, sedí k mému znamení a jeho údajné vlivy na lidské zdraví, jsou více než zajímavé.

Nakonec se tedy projevilo mé pravé já. Asi nikdy nebudu na nakupování oblečení. Jsem hold člověk knihomol a "kamenomil" :D. Příště, až si budu chtít po dlouhé době zase udělat radost, rovnou zabrousím do knihkupectví nebo za kameny...