Dopředu se omlouvám za špatnou kvalitu fotek - nechtěla jsem Kocoura moc prudit světlem a celkově nějakým focením.

Den D nastal. Naše kocouřisko se dnes vzdalo toho, co ho dělalo nefalšovaným, uličnickým a toulavým kocourem. Když řeknu, že to

Dnešní článek jsem se rozhodla postavit na svých dosavadních zkušenostech s panem Kocourem a nedávným nepříjemným zážitkem...

Doposud jsem nebyla zrovna velký kočkomil, ačkoli mám ráda všechna zvířata. Mé srdce patřilo (a doteď tak trochu patří) především psům, nicméně od dubna minulého roku jsem byla nucena své "city" přehodnotit - příchodem Kocoura. Jak jistě víte z předešlých článků, ujali jsme se ho a od té doby, co tu začal i nocovat, jsme ho přijali komplet za vlastního. V tomto měsíci ho čeká (doufejme) kastrace a také kompletní prohlídka.

Kocour tvrďák se má dobře. Více, než dobře. Povedlo se mu nahnat ztracená kila a ještě víc si nás "ochočit". Poslední dobou se tady zdržuje ještě víc, než kdy jindy. Pořídili jsme mu jeho vlastní misky a zateplili mu venkovní boudičku polystyrenem (o čemž už jsem možná psala). Dostal

O panu Kocourovi tu již řeč byla. Za tu dobu jsme opět ušli kus cesty a s radostí pozorujeme, do jakého stavu se Kocour dostal.

Krásně stavěný kocour, žádné tintítko. Pohodář, labužník a milovník žen. Ovšem měl pár zásadních problémů. Tím prvním byli červi v těle, kteří způsobovali poměrně

O kočkách je obecně známo, že to jsou šelmičky, které mají pět a pět pohromadě, jsou svými vlastními pány, takže je téměř nemožné jim něco přikázat či je o něco prosit. Pokud už udělají to, co chcete, většinou ne kvůli vám, ale kvůli vlastnímu klidu a vlastně vám