Krásně stavěný kocour, žádné tintítko. Pohodář, labužník a milovník žen. Ovšem měl pár zásadních problémů. Tím prvním byli červi v těle, kteří způsobovali poměrně nedobře vonící odér, který se za Kocourem téměř vždy táhl, jako kdyby hnil zaživa, dále nepřibírání na váze, ač byl schopen sníst dvě misky naráz a nezdravě nafouklé břicho. Tím druhým problémem byla otravná kočičí rýma. Jedno bylo jasné - museli jsme z toho Kocoura dostat ještě před zimou, aby měl šanci připravit se na sníh a mrazy na trošku chladnější počasí a občasný déšť. Prostě a jednoduše, chtěli jsme Kocoura vysekat ze všech neduhů, aby byl zdravý, neprskal na každém rohu a nebyl centrem pro červy.
Povedlo se a nyní se vedle mě válí kočičák s velkým břichem - leč najedeným a zdravě velkým a nevisí mu od nosu nudle. A jak jsme to vlastně dokázali? Nebylo to snadné, ale snaha se vyplatila.
Sláva veterinářům, kteří dojíždění za zvířaty, nikoli zvířata za nimi. Už je to pěkná doba, co jsme si všimli na vývěsní tabuli letáčku. Jistá paní veterinářka nabízela své služby s tím, že základní ošetření provede v pohodlí a bezpečí domova, kde jsou zvířata zvyklá - tudíž žádný stres absolvovaný otřesnou cestou do města, žádné děsy z ordinace zapáchající po dezinfekci.
Byl porod se veterinářce dovolat, a když už se to povedlo, a my jí vysvětlili po telefonu celou situaci, návštěva se stejně nemohla uskutečnit, jelikož v té době zrovna Kocour nebyl doma. Zpočátku jsme byli značně otrávení, protože se dobrých 14 dní nic nedělo a my ne a ne se dohodnout na návštěvě. Až před pár dny našla mamka ve schránce odčervovací pipetu a vizitku oné paní veterinářky. Přišlo nám to jako milé gesto, že na nás nezapomněla. Ještě týž den byl Kocour v odčervovacím procesu (sláva pipetám, konec práškům, které kočky nenávidí!) a nám se povedlo i dovolat Kocourově spasitelce. Konečně se věci daly do pohybu a předešlý víkend jsme uvítali veterinářku u nás doma. S dvěma obrovskými kabelami se nasoukala do obýváku, kde chrupkal Kocour.
Se zájmem jsem sledovala práci veterinářky a její vybavení v cestovním provedení. Paní byla velice milá, evidentně milovník zvířat každým coulem. Kocoura prohlédla tak, že si toho ani moc nevšímal. Kocour se před námi zase o trochu vybarvil, veterinářka otipovala jeho věk na 6-8 let. Byl vlastně zdravý, kromě té rýmy, na kterou nasadila antibiotika. Popravdě jsme měli z injekce strach, přeci jen pouliční kocour
Včera dostal druhou a snad už poslední dávku - opět vše proběhlo bez problémů, i paní veterinářka se nechala slyšet, že tak pohodového kocoura už dlouho neviděla. Doporučila nám kastraci, nejlépe hned v lednu. A tak jsme se dali do uvažování, jestli chceme z Kocoura udělat ještě většího kliďase bez choutek a dost možná ho přeměnit komplet v "polštářového macka".
Snad Kocour uzná za vhodné, že by mu bylo dobře uvnitř teplého bytu, bez zbytečných starostí a se svými sluhy, kteří ho vždy ochotně budou drbat, krmit a pouštět mu v televizi pořad o divokých kočkách na Animal Planet...