untitled: Páni, tak něco takového by se mi fakt mohlo hodit. Díky za tip,
okamžitě jsem zabrousila na stránky knihovny a mají ji tam, tak si pro ni hned zítra dojdu.
alienor: Mně kdysi hodně pomohla kniha Jak se zbavit starostí a začít žít (D. Carnegie). Pomohla mi uvědomit si, že většina starostí, které mám, je jen v mé hlavě, že si vytvářím katastrofické scénáře, bojím se dopředu něčeho, co nakonec dopadne dobře. 90% našich strachů vůbec není reálných, jsou jen imaginární v naší vlastní hlavě. Když mám z něčeho strach, pomáhá mi představit si úplně tu nejhorší variantu, jak to může dopadnout a následně vymyslet, jak bych tu situaci řešila. To mi pomáhá se s tím vyrovnat a v 99% případů zjistím, že i ta nejhorší varianta má řešení a že to není "konec světa". Pak už mě to nestresuje, protože vím, že ať už to dopadne jakkoli, vím, jak to budu řešit. A ono to stejně nakonec v naprosté většině případů dopadne dobře
tlapka: "Při pomyšlení, že bych tenhle návod na lepší život měla odevzdat, jsem propadala neřízené lítosti." Uvažuju, jestli to je pro knížku dobrá nebo špatná reklama, když má od úzkostí a lítostí pomáhat. Každopádně gratuluju k úlovku!
Až na tu kapitolu o hubnutí by mi taky prospěly asi všechny...
Ročník, kdy jsme měli psychologii, byl taky můj oblíbený. Ale nedělali jsme moc praktických věcí, jen takové ty jednoduché testy osobnosti. Lepší jsme měli až loni na výšce, nejlepší byla diagnostika osobnosti podle kresby. Při vyhodnocování jsme s holkama brečely smíchy, ale sedělo to!