Ach ti pseudopřátelé

 English version

Světu by bylo líp, kdyby některé typy osob vůbec neexistovaly. Na rozdíl od jiných nejsem zastánce názoru "každý je tu k něčemu dobrý a má tu své místo". Existují tisíce lidí, kteří v životě neudělali a neudělají nic, co by jakkoli příznivě ovlivnilo cokoli na planetě. Jsou zbyteční a popravdě většinou jen uškodí a zabírají tu místo. Lidský odpad. Lidé co se denně vyžívají v násilí na druhých apod. Ovšem to bych trochu odbíhala od pravého tématu článku, který se týká trochu užší skupiny lidí, tzv. zbytečných "přátel".

Každý z nás má anebo docela určitě zná nějakého takového "kamaráda". Respektive takovou kouli na noze, kterou sebou musíme neustále vláčet, nebo smrad, který se za námi otravně vleče. Myslím, že vysvětlovat takové pseudopřátelství by asi nebylo na místě, každý z nás ví, o co se jedná. Někteří lidé jsou prostě jen vhodní k tomu, aby parazitovali na těch ostatních, natolik neschopní a nesamostatní jsou. Hledají každou dobrou záminku pro to, aby se k vám mohli vetřít a něco z vás "vycucat" a přitom se zcela bez výčitek drze tváří jako nejlepší přátelé.

Nejhorší na tom všem je, že nejen že vás otravují, kazí vám náladu, vetřou se i tam, kde je to krajně nevhodné a řeknou i to, co nevědí, nedělá jim problém zavolat kvůli naprosté pitomosti například ve tři ráno, ale navrch toho všeho ve vás vnitřně ničí sebevědomí a ovlivňují vás i do jisté míry ve vašem chování – ne že by si to plně uvědomovali, bývají (možná bohudík) hloupí. Těch světlých chvilek s nimi by se dalo spočítat mnohdy na prstech jedné ruky.

Neustále tak slyšíte věty začínající obvykle na "promiň, ale mohl/a bys mi poslat/přinést/poradit/půjčit/opsat/přečíst/najít" a končící nejvíce absurdní frází "fakt díky, já ti to vrátím/oplatím" – což se samozřejmě nikdy nekoná a vy jste (bohužel) jen za vola posluha, můžete si pogratulovat.

A proč je vlastně často necháme, aby na nás parazitovali?

Ze své vlastní zkušenosti vím, že mnohdy jsou takovými vhodnými hostiteli lidé s povahou podobné té mojí. Respektive neumějí moc odmítat pomoc druhým, i když se v mnoha případech už nejedná o pouhou pomoc ale využívání. V mém případě jde o dřívější kamarádku. V minulosti byla totiž skutečně jediný člověk, se kterým se dalo nějak rozumně bavit.

Postupem času se z ní však stal ten obávaný parazit... i proto je nyní těžké jí odmítat – což je další z mnoha důvodů.

Myslím, že by nebylo ani na místě rozebírat, jak se takových parazitů zbavit. Je to natolik prosté a jednoduché jako zabít mouchu plácačkou. Stačí zařvat "Dost!" a doopravdy to dodržet. Nechat hezky parazita, ať si hledá jiného hostitele. Jenže kde vzít sílu k tomu, říct to kouzelné jedno slovíčko a utnout to? Já sama tu sílu neustále sbírám, i já mám takovou kouli na noze, jak už jsem zmiňovala, parazita, kterého se mi nedaří odkopnout a stále ho sebou vláčím. Je to snadné si říct "nebuď posera". Ale hůř se to provede. Každopádně vím, že pokud vážně chci, aby ze mě ta tíha v podobě faktu, že několikrát týdně nechám "kámoše" aby mě "vycucal" – ovšem bez jakéhokoli užitku pro mě samotnou, spadla, měla bych prostě začít řvát. I vy byste měli, pokud se vám děje něco podobného. Praví přátelé se hledají těžko, rozhodně jich není tolik jako těch -pseudo- ale pokud chcete být doopravdy jen s lidmi, kteří si vás váží ne proto, že máte vždycky materiály k učení/peníze na půjčení nebo cokoli jiného, ale proto, že jsou oni sami vám kdykoli připraveni pomoct, vybírejte si pečlivě. Lepší jeden dobrý přítel, než stovka parazitů na krku.

Máte zážitek, zkušenost s nějakým podobným (ne)přítelem? Dělalo vám problém říct "ne!" anebo jste něco podobného utnuli hned v samotném počátku?

"Špatný přítel je jako stín. Za slunečného počasí se ho nezbavíš, ale když se zamračí, nenajdeš ho."

xoxo