Fantazie není ve skutečnosti nic jiného než druh paměti osvobozené od řádu času a prostoru.

protistadu: Já taky ráda pomůžu, ostatně proč ne, lidé si pomáhají . Jen rozlišit, komu stojí za to pomoct a u koho je to spíš právě to "udělat ze mě vola" , což sice rozlišit umím, ale nikdy to neumím nějak použít.
Je asi fakt, že to dělá hodně ta třída, se kterou jsem vlastně pořád, takový ten uzavřenější kolektiv, kde jsme tam stále o třiceti lidech. Možná, že až se dostanu ze střední, to bude taky vypadat jinak - teda doufám. Buď se za tu dobu tam naučím říkat doopravdy "ne" anebo se prostě z toho uzavřenějšího kolektivu dostanu a tohle snad ustane (pokud potom nebudu dělat někde, kde to s kolektivem bude obdobné )...