Fantazie není ve skutečnosti nic jiného než druh paměti osvobozené od řádu času a prostoru.

tlapka: Mně se tohle docela daří eliminovat od nástupu na výšku. Opravdu se mi nechce chodit jako idiot na přednášky a pak je o zkouškovém šmahem poslat někomu, o kom vím, že ty přednášky bulal. Něco jiného je výměna za jiný materiál nebo když je to opravdová kamarádka, která třeba jenom onemocněla. Ale prostě říkat ne už mi nedělá takový problém jako dřív. Možná je to tím, že na střední jsem s těmi lidmi byla v o dost uzavřenějším kolektivu, než jsem na výšce, takže ty lidi můžu svobodně odmítnout a pak se s nimi zdárně míjet. V práci se nemám s kým spřátelit, takže nemám s kým srovnávat.
Na jednu stranu, pomáhám ráda. Když můžu, proč ne. Ale odnaučuju se dělat blbečka, který všecko oddře za "hm, díky", když má sám svých starostí dost.