Profil
Fantazie není ve skutečnosti nic jiného než druh paměti osvobozené od řádu času a prostoru.
...a bude hůř Jan Pelc |
Článek Co vás motivuje?
Komentáře k článku: Co vás motivuje?
Škubík: Mě motivuje to...ehr...to, že jednou budu to...já...a moje holka šťastní a budeme mít maličkýho Šimiho, nebo maličkou Káťu a dáme jim všéééchno *ukazuje co všechno* a budeme to...ehr *zamyslí se* výjimečný!!! Tááák! *chvějou se mu ouška* A že to...a dostanu pusinku *špulí rtíky*... O.o A tak dále a tak dále... O.o
protistadu: Jasné :') ...být jednoduše výjimeční 
, to je krásný a klíčový zároveň. A málokdo to ví a dokáže Škubi
zlomenymec: Takže kdyby "dav" byl samý vegetarián, ty bys byla natruc všežravec? 
tlapka: Mně to tak taky vyznělo. Přece, když budu chtít být svá, tak budu, a nebude mě zajímat, nakolik je ten konkrétní projev výjimečný v davu, ne?
To je jako když jsem se teď učila do literatury 20. století, tam taky vyčítali jistému uskupení programovost, že jediné pravidlo umění je tvořit něco úplně jiného než ostatní a nenechat se tím svazovat. Ale není samo to pravidlo svazující, když NUTÍ k odlišnosti?
A k otázce, mně motivuju... já. Když jdu na zkoušku, motivuju se třeba dobrým obědem a vidinou splněného předmětu. Když si jdu zacvičit, motivací pro mě je, že se zabavím a budu se cítit v pohodě. A když šůruju byt, tak se motivuju tím, že to bude u nás ještě o něco pěknější a třeba udělám radost i našim. A je mi úplně šumák, jestli se v tom liším od většiny nebo ne. Jsem spokojená, protože když to dělám, mám sama ze sebe dobrý pocit. Nejodlišnější jsem od davu asi v tom, že se snažím zodpovědně přistupovat ke studiu (nepoužívám ani taháky 
) a v práci. A nemám z toho dobrý pocit proto, že většina lidí řeší, jestli se u té zkoušky něco ošidit dá, nebo ne. Mám ten dobrý pocit proto, že já to neřeším.
zlomenymec: Taky bych řekl, že jediná "záruka", že člověk bude sám sebou je, že se nebude starat o to, co dělají ostatní - když nebudu vědět, co je in a co ne, nemůže mě to ovlivňovat.
Což samozřejmě lze jen do určité míry, to by člověk musel být úplně odřízlý od ostatních, aby to bylo opravdu stoprocentní, což by už asi nestálo za to 
vamira: Přemýšlím co mě motivuje... spíš mi poslední dobou připadá že se nechávám unášet a čekám co bude(nechci opisovat 1. komentář -_-)...ale asi to bude něco takového jakože jednoho dne budu mít skvělého manžela, rodinu a dům (teda budem bydlet ve věži , tak věž 
) a k tomu vlastně mít vhodnou práci abych to skloubila dohromady, tím pádem se snažit učit tak abych ji dostala...
Dřív (a občas i teď) mě ale motivovalo lidem dokazovat, že nejsem horší než oni, že dokážu být stejně dobrá a v něčem i lepší. Taková strašně zarytá a i když jsem neměla pravdu tak jsem to prostě dělala tak jako by to pravda byla abych o tom ostatní přesvědčila.. takovej možná trochu adrenalin