Škubík: http://www.youtube.com/watch?v=KYF2NLivNsg - vzpomněl jsem si na scénku z 0:55...ačkoli u Tebe to nejspíš vypadá obráceně, máš ráda češtinu a řve na Tebe fyzikářka...
ivka: Fajn článek. Co se mě týče, občas mlčím a mam pocit, že jsem se měla ozvat, občas řeknu svůj názor a ve výsledku si říkám, že by bylo bývalo lepší mlčet. Někteří lidé si tě budou vážit za to, že řekneš svůj názor, i když s ním třeba nesouhlasí, někdo to ale nezkousne a občas, jak píšeš, se ti to může vymstít. Člověk by měl asi umět odhadnout situaci, kdy by se měl ozvat a kdy ne. Najít nějaký balanc, protože žádný extrém není ideální. Takže si nemyslím, že nechat si svůj názor pro sebe musí být vždycky chyba.
protistadu: Asi tak , je to i v tom umět si dát dohromady, kdy je lepší svůj názor říct a kdy se to zrovna moc nehodí, protože by mohly nastat problémy - viz situace s mojí učitelkou
, myslím, že kdybych se zkusila ozvat, bylo by vážně peklo na střeše, což jsem neměla zapotřebí
.
alienor: Ze zkušenosti vím, že když někdo řekne "Chci slyšet vaše názory", ve skutečnosti chce slyšet jen jediný názor: ten svůj.
protistadu: Taky pravda . Málo je situací, kdy to ten někdo myslí skutečně vážně...
tlapka: Pravdu díš. Nicméně někdy je prostě lepší si ten názor nechat pro sebe, protože nic nezmění nebo nezlepší. To se nevylučuje s tím, mít ho. A nechat pravdu, ať se s jinou, neverbální podporou, projeví.
vamira: Říkat svůj názor se odvažuju jen lidem, u kterých vím že i když nebudou souhlasit tak řeknou ,,Já mám teda takovýhle názor, ale můžeš to vidět jinak" nebo něco v tom smyslu. U ostatních už to potom není sdělování názorů, ale hádka. Znám ale dost lidí, kteří jsou ochotni se nad cizím názorem nejdřív zamyslet než ho zkritizují a začnou si prosazovat svůj. A samozřejmě záleží na názor jak v čem, v něčem je potřeba si hájit svůj názor, jinde to až tak potřeba není...
Jinak v některých předmětech..dobře, ve většině předmětů si opravdu připadám, že nemám na gymplu co dělat (ovšem to stejné bych řekla i o některých učitelích u nás ). Myslím si ale, že většinu toho co mi nejde asi nevyužiju tak už při každé písemce z matiky nemířím k tomu abych dostala jedničku, ale aby to byla alespoň lepší trojka. A nejsem jediná podle toho, že po výroku našeho fyzikáře ,,Tohle budete potřebovat na vysoké škole" se ozval po třídě šum vět jako ,,no, to určitě",,na psychologii teda fakt ne",,Vyberu si školu kde to potřebovat nebudu" a tak podobně