První výlet ven s kočkou v patách

První jarní den přinesl vskutku pěkné počasí. Zatím se drží obstojně a venku by se dalo chodit div, že ne v triku. Jaro "vlezlo" i na Shimlu se Shmahelem. Na mámě Shimle by to člověk ani nepoznal, kdyby jí tak nemožně nelínal kožich :D. Za to Shmahel začal mít energie ještě víc, než kdy jindy a je jako utržený od vozu. Možná už jsem zmiňovala, že jsme pořídili kočičí kšírky. Bohužel první pokusy nebyly moc zdařilé, Shmahel začal hrát mrtvolu a odmítal se hýbat, dokud jsme mu tu strašnou a ponižující věc nesundali. Shimla reagovala podobně a nebála se kšírky ani zmlátit, když ležely zrovna na zemi (mlátí do všeho, co má nějaké smyčky nebo je provázkového charakteru - tzn. nesnáší tkaničky od bot, kabelky apod.). Byli jsme zklamaní, ačkoli jsme se rozhodli neházet flintu do žita, protože všechno chce svůj čas.

Když měl na sobě Shmahel kšírky asi po čtvrté, konečně se začal hýbat, protože jsem vytasila zbraň, které nelze odlat. Plyšovou myš na provázku. A hle, Shmahel zapomněl, že na sobě nějaké kšírky má a začal lítat jak splašený za myší. Za to Shimla se na nás stále dívala jako na voly a dala nám jasně najevo svým pohledem, že tu maškarádu nikdy neobleče. Tak nějak jsme se smířili s tím, že její zvykání bude asi delší, možná bez výsledku. Shmahel ale nezapomněl stále překvapovat. Když už se zdálo, že s kšírkami nemá problém, zkusila jsem připnout i vodítko. A tu si Shmahel zase vzpomněl na metodu mrtvolky a odmítl se hýbat. Když už jsem ho pomocí hry donutila k nějaké činosti, věčně couval a snažil se do vodítka kousat. Snažila jsem se mu dát najevo, že vodítko nic nedělá, že za něj nebudu tahat a že ho nechám chodit, jak se mu zlíbí. Brzy pochopil a přestalo mu vadit i vodítko - to bylo o víkendu.

V neděli jsme se celí rozjaření rozhodli, že zkusíme Shmahela vzít ven, když tak hezky přijal svůj nový obleček. Mysleli jsme, že bude nadšený, protože parapet u okna s vytaženými žaluziemi je aktuální revír Shimly a Shmahela. Říkáme tomu kočičí kino, jelikož oba dva sedí za oknem jako drbny, neujde jim jediný pohyb venku. Ale trochu jsme se spletli. Shmahel začal hned za prahem vyděšeně mňoukat, ušel sotva jeden metr a začal se klepat, jako by měla přijít apokalypsa. Zvedla jsem ho tedy na ruku a výlet skončil ještě dřív, než začal. Asi se není čemu divit, byl bez mámy a navrch poprvé venku, kde bylo spoustu nových zvuků a vůní. Netrápili jsme ho a dali mu pokoj. Doma si hned postěžoval Shimle, která svým vědoucím pohledem říkala "no já to věděla, že v těch provázkách nebude nic dobrýho".

Dneska je počasí opět na výbornou. Zůstala jsem doma, jelikož mě celou noc trápil žaludek, tudíž jsem byla ráno pěkně nevyspalá a dobře mi taky stále nebylo. Když jsem se prospala a žaludek trochu přešel, rozhodla jsem se využít čas doma trochu konstruktivněji.

Udělala jsem si výpisky z občanky, vynesla asi 3x kočičí záchod, vytřela obrovskou louži, protože Shmahel zvrhl konvici, vylovila plyšovou myš z misky na vodu a rozhodla se k dalšímu pokusu. Odchytla jsem Shmahela, se kterým zase lomcovala puberta a lítal všude možně (což nezapomněl doprovázet legračními zvuky, které se mi ještě nepovedlo zachytit na kameru :D), a nasadila mu kšírky. Nebyl dvakrát spokojen a začal se plazit po zemi na protest. Nevzdávala jsem to ale a počkala, až někdo přijde domů, aby mi mohl pomoci. Když dorazil brácha, zaúkolovala jsem ho, aby odvedl Shimlu do chodby a zavřel se tam s ní. Shmahelovi jsem zahákla vodítko a otevřela balkonové dveře. Na balkoně ještě nebyl, v neděli jsme ho vynesli ze vchodových dveří. Ovšem skalka na balkoně začala rozkvétat, takže jsem vsadila na to. Nikam jsem ho nenesla, čekala jsem, jak se sám rozhodne. A ten prcek váhavě vykročil ven.

Měla jsem obrovskou radost, když si takhle vykročil do světa, sám bez mámy do cizího prostředí. Kytičky a včely ale zabraly a Shmahel začal očmuchávat, co mu k nosu přišlo. Plížil se a zkoumal a já ho následovala celá rozjařená. Tiše jsem doufala, že nevyběhne sousedovic raťafák, který by jistě Shmahela vyděsil a mě otrávil. Naštěstí nevyšel žádný "milý" soused ani pes. Nakonec se Shmahelovi ani nechtělo domů, musela jsem ho odnést. Doma jsem ho pořádně pochválila, už si neběžel stěžovat mámě, nýbrž si pyšně vykračoval a Shimla se čertila, že ze sebe nechal udělat štěně na vodítku. Vypadá to, že nám z toho čerta roste malý odvážný kocour :).