Chemie v celém těle. Ale co mám dělat?

Mám se fajn, je mi skvěle. Jsem zdravý duch ve zfetovaným těle. Jsem ranní ptáče, co zobe už od rána Ibalgin, aspyrin, zyrtec a guarana. To je to pravý pro můj zobáček. Tím dostávám svůj mozek do otáček. Když jsem pod vlivem, můžu jít ven k lidem. I v tomhle prostředí škodlivém a to s klidem. A tak se bez rozpaků nakládám do láku. Konzervuju svoje tělo, aby vydrželo...

Ty nejmenší jsou homeopatika na angínu.Ten malý modrý je na otok krku. Ten malý bílý na horečku. Ten střední růžový proti bolesti. Ty podlouhlé a větší jsou probiotika. A ano, ty největší jsou antibiotika, ta která si musíš pětkrát překrojit, abys je vůbec polkla.

Ten menší sprej je dezinfekce do krku, ten co tě tak nesnesitelně pálí, až se ti vždycky řinou slzy z očí. A ten větší sprej je proti rýmě, ten co pomáhá tak nějak napůl.

A všechno tohle hezky toč dokola, ono tě to snad z té angíny vyseká...

 Tak je to tu všechno vyskládané a dělá mi to denního společníka. Je mi z toho blbě už jen při pomyšlení, jaký chemický koktejl to mám v těle. Snad s výjimkou homeopatik, která jsou z toho to nejmenší (ba žádné) zlo. Nemůžu si dovolit zůstat doma. Prostě zítra do té školy musím. Není to tak jednoduché, nikdo mi nepošle kvalitní výpisky a dopisování testů bez kvalitních výpisků je prakticky nemožné. S těmi nároky, co jsou na nás kladeny, si to prostě nemůžu dovolit.

Nevím, z čeho je mi hůř. Jestli ze samotné angíny, nebo z těch prášků. Ale copak si člověk v dnešní době může dovolit ty prášky nebrat? Dříve ATB nebyla. Léčila se pouhými obklady, klidem na lůžku, tekutou stravou, případně nějakými kloktadly, bylinkami. Nicméně ani to nebylo zrovna nejlepší, vzhledem k tomu, že spoustě lidí zůstaly následky v podobě problémů se srdcem a klouby.

Takže se opět dostáváme k tomu, jestli ATB ano či ne. Asi ano. Sice při přečtení, co všechno vám může hrozit za vedlejší účinky od alergie až po poruchy ledvin či sluchu (a to zdaleka není to nejhorší), se vám tají dech, ale člověk se z toho nějak dostat musí, obzvlášť dnes, když si nemůžete dovolit tři týdny vyléhávat doma. Tak se radši domluvíte s doktorkou, aby předepsala nějaký opravdu silný "driák", protože potřebujete maximálně do tří dnů normálně fungovat. Ovšem je to víc, než děsivé, co jsme schopni do sebe narvat, jak se svěřujeme do rukou chemie, aby nám udělala líp, uvážíme-li, že je to prakticky proti přírodě. Sice vás ty kouzelné pilule vysekají ze všeho možného, ale zároveň ve vás zabíjí i to dobré jako odplatu za to, že vás zbaví bolesti.

Ale co s tím? Je větší hazard spolykat denně x prášků a chránit tělo chemickou ulitou nebo se léčit bez pomoci chemie a zkoušet kdejaké babské rady (+doufat, že to snad zabere) ? Popravdě ani nevím. Jdu si udělat čaj. A za chvíli opět dodat tělu pravidelnou dávku chemie...