Opustil nás křečík Bertík

Jak už to tak na světě chodí, nic netrvá věčně, dokonce ani život ne. Ač by to byl brzy teprve půl rok, co bychom měli doma blázínka Alberta, on už se rozhodl pro cestu na onen svět. Důvod byl jednoduchý. Albert byl tak trošku blázen, mladý nevydováděný křečík a tak dělal různé psí křeččí kusy, hlavně v jeho kolotoči, kterému nemohl přijít na chuť, až v posledních asi dvou měsících zjistil, že je to slušná zábava a jezdil jako o závod. Byli jsme rádi, že konečně objevil, jakou zábavu měl celou dobu před očima. Nicméně jednoho dne se mu to stalo osudným...

Zhruba tři týdny před Albertovou smrtí jsem si všimla, že je v domečku a píská jako rozbité pískátko. Znepokojilo mě to, protože to nikdy předtím nedělal. Asi tři další dny při nádechu takhle chudinka hvízdal, až jsme ze samého strachu zavolali veterináře, který se netvářil zrovna šťastně, když křečíka prohlížel. Při svém řádění v kolotoči pravděpodobně vypadl a dopadl tak nešikovně, že si žebrem propíchl plíci. Popravdě mě to vyděsilo, protože jsem si nedovedla představit, jak u tak malého zvířátka tenhle problém vyřešit. Dozvěděli jsme se, že samozřejmě nejde dělat nic jiného, než omezit křečíkův pohyb na minimum (což nebylo složité, křečík sám věděl, co je pro něj nejlepší a z domečku vylezl doopravdy jen když měl hlad) a podávat mu pokud možno měkkou stravu a doufat, že rána se sama zacelí a křečík to zvládne.

A tak jsme trpělivě každý den vyměnovali mističku s ovocem a zeleninou a pozorovali Alberta. Zpočátku se zdálo, že se začíná lepšit, přestal tolik pískat a všechno nasvědčovalo tomu, že se začíná uzdravovat. Ovšem poslední týden začal jíst míň a míň, ovoce už se skoro ani nedotkl a zůstával v domečku už úplně. V neděli ráno vylezl na svůj můstek a zůstal na něm nehybně ležet. Bylo nám divné, že by jen tak usnul na můstku a tak jsme se ho pokusili jemně probrat. Křečík se úplně svalil na stranu a my poznali, že je zle. Z posledních sil se doplazil do spodku klece, kde v pilinách už zůstal ležet. Věděli jsme, že nebude trvat dlouho a křečík nás opustí... ten den to tu vypadalo jak v slzavém údolí. Ještě večer to vypadalo, jakoby spinkal...až ráno, v pondělí 12.5. zemřel... pravdou je, že jsem sebou celou noc házela a nemohla spát, věčně jsem poslouchala do ticha, zda-li neuslyším křečíka...ráno jsme ho našli na tom samém místě mrtvého... nevíme co se stalo, ale s jeho poraněním se uvnitř jeho těla mohlo stát téměř cokoli.

Doufám, že křečík je už kdesi v nebi, společně s našimi dvěma morčáky a vesele řádí dál. Byl to doopravdy neúnavný křečík a zaslouží si aspoň krátkou vzpomínku, v podobě videa, které jsem včera vytvořila :).

Odpočívej v pokoji, Bertíku