Pár slov na úvod - aneb to, co nikdy nikdo nečte

Z toho vyplývá:

1) Buď neumím psát úvodní články

2) Nebo mě lidé prostě nemají rádi (pravděpodobné)

3) Nebo je nezajímají moje názory (ještě pravděpodobnější, protože každý je víceméně přesvědčený jen o své pravdě)

4) Nebo, a to v tom nejhorším případě, neumím psát

Ale nepřišla jsem sem s tou samou nálepkou pesimisty na čele. V tom, že neumím psát, to asi nebude. Myslím, že je to v tom umět upoutat pozornost, bez čehož se člověk neobejde. A právě tuhle vlastnost trochu postrádám. Rozhodně nejsem průbojník, který by se rval a přesvědčoval všechny o pravdivosti svých názorů.

Takže buď to tady bude jen další skládka, nebo tenhle blog osvítí spásné světlo.

...

Sebe snad představovat nemusím, nejsem nováček, ta troška lidí co mě zná, si mě spojuje se Zatoulanou ovcí a tak by bylo zbytečné začít něco tlachat o mně. Stačí mrknout na mou starou blogovou popelnici naplěnou po okraj a všechno vám dojde.

Podstatný je tenhle blog, o kterém bych chtěla alespoň něco málo říct. Hodlám s ním nakládat trochu jinak, než se Zatoulanou ovcí. Zatoulaná ovce je o hledání sebe samotné. Proti stádu je o něčem "větším", o uvědomění si několika věcí (řekla bych, že dost podstatných) a o tom umět se proti tomu stádu (chcete-li davu) rvát. Jednoduše sem budu ventilovat myšlenky, které mě napadají, potom, co jsem se konečně našla a Zatoulaná ovce tak může s klidem říct, že už je "nalezená".

 Co vás tedy NEčeká?

• temné výlevy
• naprosto nepochopitelné články, plné výbuchů hněvu
• pesimismus a zase jen pesimismus
• sebeschazující články

A co vás pravděpodobně čeká?

• tisíc a jedna úvah
• pár stížností na gymnázium, kde se (bohužel) první rok snažím přežít
• cokoli, co mě napadne za myšlenku a nad čím dokážu přemýšlet třeba celou noc
• možná i nějaká povídka
• a cokoli, co nemá nic společného s body, které by vás neměli čekat 

Znamená to, že tady z toho nechci udělat jen nějaký výlevník, ale něco trochu "na úrovni", ačkoli si doteď neumím moc představit, jak já chci dělat z něčeho něco na úrovni, když se sama podle toho moc nechovám - mluvím sprostě, nemám úctu ke starším, když si o nich myslím, že jsou inteligentně zaostalí, jsem sprostá a agresivní, když vidím, že někdo jakkoli ubližuje slabšímu (ať člověku nebo zvířeti - což nesu ještě hůř),  ráda znechutím jídlo svému nepříteli, ráda se na někoho otravně dívám, až sebou začne nervózně šít a x dalších věcí, ale to se zase dostáváme k mé osobě, o které (zatím) mluvit nechci, protože by pokazila první dojem. Hah.

A protože dlouhé články nemá nikdo náladu číst, pro dnešek budu končit. 

(fajn, už nevím, čím vás krmit dál) 

Loučit se budu asi citáty, protože neznám nikoho, kdo by to dělal, nebo to dělal pravidelně.

"Naše hlava je kulatá, aby myšlení mohlo měnit směr. Kreativita znamená vidět to, co vidí ostatní, ale něco jiného si u toho myslet."

xoxo